M. Řivnáč píše ministerstvo zahraničí do Prahy a popírá nepravdivé zprávy v českém tisku (10. 8. 1924)

M.R.reaguje na zprávu v českých novinách, týkající se emigrace na Tahiti: "Vzhledem ke vzrůstajícímu zájmu o emigraci na ostrov Tahiti, upozorňuje MZV interesenty, aby bez předchozího vyjednání podmínek zaměstnání nevydávali se na cestu."MR jako pisatel či inspirátor článků v Národních listech, Lidových novinách a Českém slově považuje za svou povinnost informovat o situaci na Tahiti.MR avizuje svou knížku "Oceanie francaise et Nouvelle Caledonie au point du vue economique", ve které bude celá látka detailně zpracována (zdali ji kdy napsal a vydal, není známo). Tahiti, které v době Wallise (1767) a Cooka (1768) mělo 240 tis. ob., dnes zůstává pouze 7144 lidí. Tahiťané skoro vymřeli, dnes je jich pouze asi 2000, zbytek jsou míšenci, 1000 bělochů a 2000 Číňanů. Výsledkem je naprostý nedostatek pracovních sil. Dle výroční zprávy papeetské obchodní komory Tahiti ztrácí ročně 3 mil. Fr. v důsledku nedostatku pracovní síly.Podle francouzského koloniálního pracovníka Albeta de Poureille je otázka pracovní síly otázkou života a smrti pro celou Oceánii. Její půda je extrémě bohatá a úrodná, ale není obhospodařována, protože není dostatek obyvatel, jejichž hustota dosahuje pouze 7 lidí na km čtvereční, a proto je třeba imigraci pracovníků do této oblasti. Ve stejném či obdobném smyslu hovořil francouzský ministr kolonií A. Saraut, jakož  i tahitský guvernér.

Na okraj poznamenává M.Ř., že Tahiti se dělí na tři klimatická pásma - u moře tropické, na planinách 450 - 500 m vysokých subtropické a v horách mírné až chladné. V tropickém pásmu se daří cukrové třtině, vanilce a kokosu, které se také v omezené míře pěstují. Divoce zde rostou bavlna, káva, kapok, bancoul, kaučukovník, pomeranče a citrony, ananas, banánovník, chlebovník, tabák, ricin, které se nepěstují právě pro nedostek lidí. V zóně subtropické  se daří bramborám, kukuřici, veškerým zeleninám a našemu ovoci jako jahodám, jablkům, hruškám, meruňkám a broskvím. Veškerá bavlníková pole, která poskytovala bavlnu vysoké kvality, zpustla, přesto že se za ni platilo dvakrát více než za americkou, obdobná situace je u kávových plantáží. Pěstování zeleniny by mohlo být výnosné, protože ceny jsou horentní. Hlávka salátu stojí 25 ct., svazek mrkve 1 fr. Květák, artyčoky a chřest se dovážejí z Ameriky. Skot se zde pase volně a nikdo jej nedojí a nepase. Mléko, máslo a sýry se výhradně dovážejí v konzervách v celkové částce 1 mil. fr (- cena 1 kg másla 32 franků). Uzené maso a šunka je rovněž výhradně v konzervách. Husa se platí až 100 fr., kuře 24 fr. Vejce stojí 1 frank. Z výše uvedeného je vidět, že českému rolníku by se zde dobře vedlo. Na Tahiti chybějí i řemeslníci, zejména zámečníci, truhláři, krejčí a ševci mají zde budoucnost. Kovářů, klempířů a mechaniků je zde nedostatek. Na Tahiti není ani cukrář či lepší pekař.

V dalším MŘ se zmiňuje, že Companie fr. des Phosphates přijme jakýkoliv počet dělníků, neodborným dělníkům platí 126 fr. týdně a jako přídavek pposkytují domek se zařízením a osvětlením.  Neodborní přístavní dělníci dostávají 6 fr. na hodinu, v noci  dva až třikrát více. Na plantážích za den dostane dělník 14 - 18 fr a stravu. Žádnému vystěhovalci nehrozí nebezpečí, neboť i nezaměstnaní mají co jíst - v lese najde vše, co potřebuje k obživě - banány, kokos, chlebovník.

Na Tahiti jsou konzuláty USA, Vel. Británie, Skandinávských zemí, Chile, Peru a Číny, před válkou i konzulát německý a ruský.

Před válkou 9/10 perleti odebíralo Rakousko, jistě pro české perleťárny. Z ČSR se dováží jablonecká bižuterie, ohýbaný nábytek a pivo. Možnosti importu jsou velké. Pro vývoz do ČSR přichází do úvahy pouze vanilka, perleť, kokosový olej, eventuelně i kopra a fosfát (82% Ca₃(PO₄)₂ .

Není vůbec třeba, aby emigranti předem jednali o svém zaměstnání. Potřeba pracovních sil je tak vysoká, že místní plantážníci nabízejí pracovníkům 50% zisku.

Do Oceánie se plaví Companie Messagerie Martime přes Panamu ( 46 dní a 1470 fr. ), dále sem připlouvají společnosti americké, anglické přes Austrálii a čínské. Čínský živel zde velmi roste - mají svou banku, dvě školy, čtyři politické klubovní domy, modlitebny a plno obchodů. Postoj k Číňanům není nejlepší, a tak jak rádi by místní nahradili tento živel československým.  MŘ kontaktoval zejména čs. komunity v jižní Americe, odkud prý už chudáci tam vylákaní jedou na Tahiti. V Australii je 17 krajanů, bídně živořících, které se pokusil kontaktovat přes konzulát v Sydney, ale zatím bez odpovědi. MŘ dostal na 1264 dotazů z republiky, na které odpovídal jen stručně. Zdejší vláda, zkorumpovaná Číňany nerada vidí živel, který by jim konkuroval. kolonisté je ale vítají, i jako ženichy pro své dcery.

Uzavřel smlouvu s majiteli papenooského (14000 ha) údolí, že mohou odprodávat našim krajanům podíly Celé údolí stojí bez daně 600.000 fr., tj. přibližně 10 ha za 600 fr. (4000 ha počítáno na skály a neúrodnou zemi)., s daněmi 700 fr, tj. 1400 Kč. Cena je to velmi levná protože v Pepeete 1 ha stojí 2000 fr. Cenu tak nízkou dosáhl tím, že zakoupil celé území. Splatnost je do roku 1927. Do té doby zde každý může pracovat v údolí, jak chce. Je tedy zapotřebí pouze 50 rodin, aby celý komplex, zajištěný kreditem, přešel pak do jejich rukou. V údolí před 40 lety žilo 10.000 Tahiťanů, kteří vymřeli. V údolí žije zdivočelý dobytek, cca 300 hlav (1 kus stojí 1200 fr), tedy jen toto stádo představuje polovinu ceny půdy.Nepočítá divoká prasata a kozy, ani cenu vodní síly, ložiska kaolinu, tří minerálních pramenů a cenu bývalých zanedbaných plantáží oranžů, ananasů a vanilky. Nikoho nenutil, aby sem přijel. Záleží to jen na každém jednotlivci. Práci vždy najde - s výjimkou intelektuálů, jichž je zde dostatek (!!!). ČSR nemá možnost dnes získat nějakou kolonii, proč by tedy nepřímo se jí nemohlo stát Tahiti. MŘ je přesvědšen, že francouzská vláda by naše krajany s povděkem přijala.  Táže se, nedal-li by se udělat v cizině pokus s oněmi 50 rodinami krajanů, kteří již ztroskotali ? Tento návrh činí z čistého idealismu, bez jakéhokoli prospěchu pro sebe.

Podepsán

M.R.Ivánovič, chef laboratoře společnosti Companie fr. des phosphates de l´Oceanie francais na Makatea.