J. Hladík, Tahiti a jeho kolonisační možnosti, (A. Neubert, Praha 1926)

J. Hladík, Tahiti a jeho kolonisační možnosti, A. Neubert, Praha 1926
Brožura o 31 straně byla vytištěna v knihtiskárně Bělský a Ježek. Je doprovázena původními fotografiemi a 2 mapkami v textu.

I. Francouzská Okeánie - Tahiti a ostatní ostrovy skupiny.
H. uvádí, že Tahiti a fr. Okeánie je známa č. veřejnosti již z doby před válkou. Poukazuje zejména na beletrii (Děti neklidu od Havlasy). Zmiňuje se o geografických změnách ve vystěhovaleckých trendech a o kolonizačním ruchu v Oceánii a demografickém rozvoji. V r. 1925 vykonal cestu do Okeánie, o jejichž výsledcích informuje. Dáno v Papeete 1.9.1925.

II. Poloha, původ a rozloha
Definuje geograficky Oceánii, její sopečný původ u většiny ostrovů, u dalších korálový charakter. celk. plocha fr. Okeánie je cca 4000 km2 s 31 703 obyvateli. Tahiti samo zaujímá 1041 km2, ovšem se "skoroostrovem" Taiarapu, na nějž připadá 247 km2. Moorea má 132 km2. Závětrné ostrovy 485 km2 (Raiatéa, Tahaa, Huahiné a Bora Bora.) Markýzské ostrovy mají 1274 km2 s ostrovy Nuka Hiva, Hiva Oa, Ua-Po. Tuamotu má 860 km2, Gambier 30 km2 a odlehlé Australské ostrovy 174 km2.

III. Spojení se světem
Cesta přes Ameriku trvá cca 30 dní. Cestuje se na východní pobřeží, odtud železnicí do San francisca a ze San Francisca parníky Union Royal Mail Line, které zajišťují pravidelné spojení se Sydney s mezipřistáním na tahiti, Raratonze a Wellingtonu. Cena lodní přepravy do Papeete ve III. třídě dělá 1 Lstg 14 Sh, plus spec. taxu za osobu 1 Lstg 15 Sh. Vlak do S. Francisca 108,90 dollarů a cesta z Evropy opět ve III. třídě 85 - 90 dolarů. První třída je téměř 3x dražší.
Druhá cesta je přes Marseilles parníky (Pacquebots mixtes) společnosti Messageries Maritimes za 42-50 dní. Parníky vezou i cargo. Přeprava přijde na 2500 fr. ve III. třídě, tj. 116 dolarů, což je umožněno dotováním ze strany Francouzké republiky. Společnost má 4 parníky, ne právě nejmodernější - Antinoiis, Louqsor, El Kantara a Andromede, v blízké době mají přibýt dvě nové lodi. Trasa vede Gibraltarem, kolem Madeiry, se zastávkou na Antilách, panamským kanálem a odtud přímo do Papeete. Dále pokračují parníky na Novou Kaledonii (Nouméa). Spojení je 4x ročně, od r. 1926 má být 6x ročně se spojením na Markýzy (Taiohae).
Třetí trasa vede přes Suez s mezipřistáním v Sydney, který je nejdelší - 60 až 70 dní.

IV. Spojení Tahiti s ostatními ostrovy skupiny.
Spojení mezi jednotlivými ostrovy se děje plachetními goeletami s motorem, či menší parník. Z Tahiti na Australské ostrovy se plaví jednou za 6 měsíců poštovní goeleta, na Závětrné ostrovy parník dojíždí dvakrát týdně. Na Tuamotu a Markýzy je pravidelné osobní a počtovní spojení dvěma goeletami 10x do roka. Na Makateu, kde se těží fosfáty, provozuje dopravu parník fosfátové společnosti. Existuje i nepravidelná přeprava. Poštovní službu před válkou vykonával parník St. Francois společnosti Cie Navale de l´Oceanie. Parník odjížděl každých 28 dnů po připlutí parníku ze San Franciska a mířil na Tuamotu a Markýzy (zastávky Fakarava, Anaa, Makemo, Hao, Fakahina, Atuana, Taiohae, Takaroa, Rangiroa) celkem 9x ročně a 2x ročně směřoval na ostrov Gambier a Australské ostrovy se zastávkami Rimatara, Rurutu, Tubuai, Rapa, Rikitea se zpáteční cestou přes Hao. Mimoto zprostředkovával poštovní spojení se Závětrnými ostrovy 11x ročně. Nově přibyl na Tahiti býv. americký remorkér Fortuna.

V. Podnebí
Teplota přes den vysoká, v noci chladnější, od listopadu do března, v době dešťů dosahuje denní teplota 33 °C. Nejméně prší od června do října. Srážky se pohybují mezi 1000 a 2500 mm ročně. Vánek od moře se zvedá kolem 9hod. ráno, vítr dosahuje největší síly odppoledne kolem 2: hodiny, po 4. hodině utichá a večer se mění směr větru od středu ostrova k moři s maximem při východu slunce. Uragány se vyskytují málo, jen v době dešťů, a to zejména na nízkých korálových ostrovech. R. 1903 a 1906 dva cyklony zničily téměř všechny kokosové háje a vyžádaly si mnoho životů. Nejkratší dny mají 11, nejdelší 13 hodin.

VI. Politické rozdělení a správa
Papeete je sídlem guvernéra, k ruce má správnír radu (starosta města, šéf kabinetu guvernéra, gen. sekretíř, státní návladní, šéf registru a president obchodní a zemědělské komory). Starosta města je volen 15člennou městskou radou, k ruce má 2 zástupce. Tahiti je rozděleno na 18 distriktů. (z toho 5 "skoroostrov"), Moorea je rozdělena na 4 distrikty. Ostatní ostrovy jsou spravovány administrátory, jemuž pomáhají agens speciaux - úředníci ministerstva kolonií nebo četníci. Závětrné ostrovy s hl. městem Uturoa se dělí na 29 distriktů, Markýzy mají 10 distriktů s hl. sídlem Atu-Ona na ostrově Hiva Oa, nejdůl. městem je ale Taiohae na ostrově Nuka Hiva. Z korálových ostrovů Tuamotu je nejdůležitější Fakarava se sídlem Rotoava, 56 ostrovů této skupiny je rozděleno na 31 distriktů. Gambier mají administrativní sídlo Rikiteu na ostrově Mangaréva. 23 ostrovů tuamotských je připojeno k 10 ostrovům ze skupiny Gambier, s nimiž tvoří 9 distriktů. Ostrov Tubuai tvoří 1 distrikt s hl. sídlem Matauroou, ostrov Raivavae 2 distrikty, Rapa 1 distrikt, centry ostrovů Rurutu a Rimatara je Moreai a Amaru.

VII. Soudnictví
V Papeete soud 1. instance, v distriktech conseils de district, odvol. soudy v chef-lieu.

VIII. Školství
Obecná škola chlapecká a dívčí, centrální škola v Papeete, sloužící k místní zkoušce neb ke vstupu do škol Metropole. V Papeete jsou církevní školy řádu Freres de Ploermel a sester Sv. Josefa z Cluny a protestnatské školy chlapecké a dívčí.

IX. Hospodářský význam, obchod a průmysl
Mezi léty 1912 a 1921 se zahr. obchod zdvojnásobil (1912 M:7,7 mil fr, X:8,5 mil. fr 1923 obrat 55,5 mil. fr., zejm. USA, Francie a kolonie. Z Francie se dováží konzervy, víno, likéry, tabák, parfumerie, hedvábí, zbraně, munice, porcelán a sklo, z ost. ciziny navíc mouka, semena, tuky, ovoce a zelenina, sůl, chemikálie, uhlí, šicí stroje, potřeby pro plachetnice, jízdní kola, nábytek, sirky, ohýbaný plech na střechy. Vyváží se Kopra, vanilka, bavlna, perleť, kůže. Vývoz tropického ovoce byl omezen vlivem prohibičních cel USA. Obchod je v rukou Číňanů. Znalost tahitštiny, francouzštiny a angličtiny je nezbytá pro obchodníky.
Největším podnikem je Compagnie francaise des phosphates de l´Oceanie se zákl. kapitálem 13 mil. fr. Těží se na ostrově Makatea, patřícího do souostroví Tuamotu. Na ostrově není pitná voda. Společnosti patří vlastní lodě, přístavní hráz. lanovka, skladiště potravin. Na Tahiti jsou dále dva cukrovary (výroba nestačí potřebě, a tak cukr se dováží zejména z Quadeloupe. Elektrickou energii dodává parní elektrárna. Dále pracuje pivovar, olejárna, mydlárna, strojírenská dílna. Motorových vozidel na Tahiti je asi 300.

X. Banky
Nejdůležitější je filiálka Indočínské banky, zřízené na Tahiti r. 1904.Vydává bankovky ve stejné paritě s francouzským frankem, odečítá však 2%. Dále Caisse agricole, za jejíž závazky ručí kolonie. Byla zřízena r. 1863. Nejmladší je bank. dům Chnig-Foo, založená r. 1923. Majitelem je Číňan, který zbohatl na obchodě vanilkou.

XI. Půda, její povaha, hlavní plodiny
Nejúrodnější půda pro pěstování tropických plodin na Markézách, pro rostliny mírných pásem na ostrovech Australských. Kokosová palma začíná vynášet v 7. - 9. roce. Průměrný teoretický výnos je 1 dolar ročně, na Markýzách až o 20% více. Myši ale mohou zničit až 40% úrody. Ochrana páskem z pozink. plechu. Usušené jádro - kopra má cenu kolem 2 fr. za 1 kg. U vanilky výnos kolísá, zejména vlivem spekulace. V r. 1925 klesl kurs vanilky z 350 fr. na 150 fr. Pěstování vanilky vyžaduje trpělivost. Sušené lusky jsou klasifikovány úředně a kvalita je označena. Pěstování bavlny se ujímá až v posledních letech. Kávě se daří na všech ostrovech, zejména na Australských ostrovech a na Gombieru. Tabáku se daří znamenitě zejména na Markýzách. Kukuřici je možno sklízet již za 100 dnů po vysetí, ale o sklizeň se většinou postarají myši. Pěstování a trh zeleniny je v rukou Číňanů, významná je cukrová třtina. Podstatnou část obživy domorodců je chlebovník, který se sklízí až třikrát do roka. Hlízy taro jsou podobnénašemu celeru a její listy chutnají jak špenát. Žluté plody fei jsou divokou odrůdou banánu, který se rovněž pěstuje spolu s pomeranči. Kdalším plodům patří ananas a avokádo. Číňané zavedli pěstování rýže. Bohatá vegetace a klima jsou příznivé pro chov skotu, který na některých ostrovech žije i divoce. Pokud by se kolonista zabýval zodpovědně jejich chovem, měl by zaručeny vysoké zisky. Drůbežnictví se setkává s potížemi (difterie a cholera).

XII. Půda, její koupě, přidělování koncesí na volných pozemcích státních.
Půda náležela původně domorodcům, kteří jsou vytlačování Evropany a Číňany. Pozemky jsou drahé, předpisy o koupi a držení spletité a nejasné. 1ha na Tahiti kolísá od 5tis. do 10 tisíc franků. Stát disponuje menší plochou volné půdy, zejména na Markýzách, kde ale probíhá geometrické vyměřování. V poslední době byl přidělen větší kus půdy na jednom z nejúrodnějších a nejpůvabnějších koutů ostrova Nuka-Hiva akc. společnosti Societé Franco-Tchécoslovaque des Iles de l´Oceanie. Společnost bude kolonizovat pozemky evropskými kolonisty. Na Tahiti, Moorea, Makatea, Tuamotu, Gambier, Tubuai, Raivavae, Rurutu, Rimatara nedisponuje vláda žádnými pozemky. Dále se uvádějí informace podle Agence Generale des Colonies, podle nichž je možno půdu poskytnout zdarma jen francouzským osobám.

XIII. Sblížení Okeánie s ostatními koloniemi, projekt ministra Sarrauta.
Projekt spočívá ve sblížení Indočíny s Oceánií po stránce politické i hospodářské. Nedostatek prac. sil v Oceánii je snižován transporty indočínských pracovníků do Oceánie, na Hebridy a na Novou Kaledonii. Vzmáhá se i čs. živel a krajané se stávají hledanými silami.

Závěr. Kolonizační možnosti.
Rozvoj civilizace (panamský kanál, bezdrátová telegrafie) zmenšuje pocit osamění pro evropské přistěhovalce. Bohatá půda a její výnosty dávají záruku blahobytu. Zemědělský dělník má možnost pracovat za 50% výnosu, plat řemeslníka je asi 650 fr/měsíc bez stravy, nádeník 150 fr se stravou. Dělník může padnout do rukou plantážníka na malých korálových ostrovech, odkud se může dostat jen na plantážníkově lodi, tzn., že je mu vydán na milost a nemilost. Bez smlouvy se tedy nedoporučuje vydávat se do Oceánie. Při dlouhém pobytu v tropech se osadník stává anémický, v mírném pásu je mu zima. Vrací se pak nedobrovolně do dřevěného domku, aby dosnil svůj sen o pohodlí moderních činžáků ve stínu kokosových palem. soužení přinášejí komáři a mouchy. Čs. kolonista je vítaným živlem, neboť fr. kolonista nemá v lásce příslušníky žlutého plemene, jež houževnatě šíří svá chapadla do nejzašších koutů Oceánie na úkor domorodců i bílých osadníků.Větší počet evropských kolonistů přinese proud osvěžující reakce do žil apatických obyvatel, stane se důležitým živlem repopulačního vzkříšení, jehož semena již klíčí a bude spolu sklízeti úrodu zlatých žní.