Leopold Přívětivý, Josef Hartman a Jaroslav Otčenášek ministrovi [sociální péče] (12.12.1925)

Podepsaní upozorňují na rejdy a škody, jež působí dobrému jménu Čechoslováků p. Řivnáč, který sem láká ldi a nabízí jim v údolí papenovském 10 ha za 600 Frs. Ř. vůbec žádnou zemi nemá a má jen spoustu dluhů (Leboucher, Hotel Diadem, H. Wonstrom, Le Brazidec aj.) a špatnou pověst. Ř. se vydává za vyslance MSP, aby sem verboval dělníky, jindy za zástupce marseillského konzulátu, Štefánikova pobočníka (ač se tu ví, že sloužil u říšskoněmeckého trénu). Lidi, které sem nalákal psali domů nešťastné dopisy, neboť Ř. místo půdy jim nabízel práci u fosfátové společnosti, od níž inkasuje 500 Frs. za jednoho pracovníka. Lidé, neznajíce francouzsky, jsou na něm závislí. Pokud někdo sám si najde místo, Ř. jej znemožní u zaměstnavatele, že dotyčný je bolševik atp. P. Otčenáška, ruského legionáře od Zborova znemožnil u zaměstnavatele p. Marsillaca. Když na jeho praktiky poukazovali pp. Hušek a Hladík, utvořil Ř. čs. spolek, v němž je 18 mužů Čechoslováků z 33 zde přítomných za tém účelem, aby byl osobně kryt, aby znemožnil lidem nalézti práci a měl tak každého v rukou. Řivnáč, Matějec a Jeřábek šli do fosfátové společnosti s požadavkem, aby společnost bez jejich souhlasu nikoho nezaměstnávala. Podepsaní protestují i proti poslanci Slavíčkovi, který kryje Řivnáčovy machinace. Řivnáč a Jeřábek najali na ostrovu Raiatoa močály a nutili tři Čechoslováky, aby na nich pracovali. Když chtěli odejít, tak jim spočítal nespotřebované zásoby a zanechané nářadí (kovadlinu, měch a železo) a nechal je bez prostředků. Na jídlo a cestu do Papeete si museli vypůjčit u protestantského kněze a přišli na Tahiti úplně vyhladovělí. Podepsaní se podivují, že MSP trpí podobné věci, že se neinformovalo o Řivnáčovi a nevarovalo veřejnost a vystěhovalce. Žádají o Ř. odstranění u čs. orgánů, nebo to je lepší než "odkrávati našim přátelům Francouzům všecku tu špínu". Uvedené informaci může potvrdit p. Haldík, Banque Fco-Čechosl.. Avenue de l´Opera 19, Paris