Miloš Řivnáč se brání. Proč sešlo z projektu Papenoo? (2. 6. 1926)

M. Řivnáč konzulovi Hajnému, t.č. v Papeete
MŘ lituje, že Hajného odjezd na Markýzy znemožnil setkání, a proto vysvětluje písemně své záměry v otázce čs. emigrace. Dělá tak proto, že někteří krajané jsou dokonce placeni, aby vypovídali proti němu. Jeho cílem je podporovat veškeré emigrační podniky, byť organizované kýmkoliv (narážka na Hladíka ?). MŘ přiznává, že jeho finanční situace není nejlepší a nemá dosti síly ani prostředků, aby se bránil, jak náleží. Stěžuje si, že počítal s finanční pomocí svého otce, a proto používal své prostředky pro provedení české emigrace bez omezení. Vedl veškerou agendu Spolku Čechoslováků před i po jeho založení. Jen nákup knih a časopisů a cesty po nabízených pozemcích ho stály 11.762 franků. Rozhodl se odejít z dobře placeného místa u společnosti fosfátové, aby se osobně ujal vedení záležitosti, týkající se osídlení papenovského údolí. Bohužel dva dny před příjezdem [z Makatea na Tahiti] zjistil, že Papenoovské údolí je opuštěno. Nehledá spojení mezi opuštěním údolí členy kolonie, vedené panem Huškem a svého vzdání se místa na Makatea [ale myslí si to zřejmě, protože Hušek nastupuje po něm do funkce účetního]. Vypovídá, jak duševně trpěl, když viděl, jak nejlepší myšlenky jsou ničeny lidskou hloupostí, vedenou zlomyslností a vypočítavostí.
Nicméně stále je přesvědčen o úspěchu Čechoslováků na Tahiti, a to ho dělá klidným proti všem podlostem.
Dodatkem dopisu (z 5.6. 1926) se brání proti pomluvám, vedeným vůči němu.
- prý bral za zprostředkování práce pro krajany provize. Páni Walker, Leboucher, Compagnie des phospates a Travaux publique potvrdí, že tomu tak není.
- prý vybíral a zadržoval krajanům poštu. Každá pošta potvrdí, že tomu tak není - a navíc, proč by to dělal ?
- prý napsal Cie des Phosphates, aby nepřijímala lidi, nedoporučené Svazem. Otčenášek snad i takový dopis viděl. Že to je lež dosvědčí přiložené informace.
- prý ukradl z papenoovského fondu 500 Frs. Fond byl však společný, o jehož použití byla sepsána smlouva s Huškem a Očenáškem, - peníze z účtu vybral a opět vrátil. Byla to naprosto obvyklá praxe a rovněž pan Hušek takto sám postupoval Vybral si 180 Frs. 23.3.1925, avšak peníze ani vyúčtování dosud nepředložil a peníze nevrátil. Přikládá dokument podepsaný domorodým náčelníkem z Papenoo a p. Huškem. navíc Hušek dělal dluhy v Řivnáčově hotelu, dokonce pil i šampaňské, které za něj musel platit Ř. Nakonec kvůli oněm 500 Frs. se mu přišel Hušek omluvit.
- prý má dluhy u krajanů i cizinců. Pravdou je, že dluží p. Matějcovi 300 Frs, Rytinovi 600 Frs, kromě toho mu půjčil Tříska 200 Frs. a Mueller 300 Frs. Oba poslední obnosy již i s úroky vrátil. Kromě toho existuje ještě dluh vzniklý z provozováním společenství s p. Tepišem, kterému nevyplatil mzdu a propustil ze společenství "kvůli jeho zlodějské mánii". Z cizích dluhuje p. Leboucherovi 4500 Frs. , panu Ceranu 3700 Frs a 2400 Frs. coby nájemné za pozemek pánů Václavka a Krupičky. Drobné dluhy měl u p. Ollsona (400 Frs.) a Donaldsona (120 Frs.), které už zaplatil. Nikomu do toho však nic není, měl-li dluhy či nikoliv. Sám o Huškovi a jeho společnících nemluví z principu, vedeného s cílem úspěchu č. kolonie. Poté, co [Hušek] založil trucspolek [Asociaci], Ř. aby ukázal, že nechce bojů, ze Spolku dobrovolně vystoupil.

2.6. 1925 je datováno rovněž Ř. memorandum "o vzniku myšlenky Emigrace Čechoslováků na Tahiti, její historie a její možnosti."
O vzniku myšlenky této nejlepší výklad dá článek Česká emigrace a Tahiti v Národních listech, který sám sepsal. Je psaný zkráceně, a tak hlubší důvody jsou tyto:
- vysoká cena vanilky. V roce 1923 - 1924 se platilo za 1 kg asi 320 Frs.
- vysoké prodejní ceny a nízké výrobní náklady,
- snadnost nájmu půdy,
- nedostatek pracovní síly,
- neefektivní monokulturní rostlinná výroba
- možnost nahradit vymírající domorodé obyvatelstvo a nahradit je naší populací s hsopodářskou mocí (předválečný sen Němců),
- strategická poloha v Pacifiku a velká budoucnost,
- obdělány jsou pouze 2/3 půdy na Tahiti,
- velké zisky slibuje obnovení pěstování kultur bavlny, kávy, ricinu, kapoku, banánovníku, sisalu, kakaa atd.
- příslib podpory ze strany úřadů,, včetně zakládání škol, spolků atd.
- příznivé podnebí.
Jedinou nevýhodou byl nedostatek levné půdy, kterou chtěl zabezpečit projektem papenoovským. Levná půda byla i na Markýzách, ale jejich kolonizace bez silného jádra na Tahiti byla by velmi obtížná.

Projekt papenooského údolí: Majitelem údolí byl p. Martin a Duflessel. Ř. uzavřel s nimi smlouvu (6.10.1923, 8.1.1924 a 9.2.1925), kterou přikládá v originále - 14.000 ha za 500 tis. Frs. Při přepočtu na obdělávatelnou půdu - 10 tis. ha by stál 1 ha i s výlohami 60 Frs.Kapitál měl být získán 1000 osadníků po 600 Frs. (1200 Kč), kteří by se složili. Navíc nebyl kapitál ihned splatný. Jeho kritici namítají, že sliboval přistěhovalcům, že opatří potřebný kapitál. Nikomu však nic nesliboval, protože měl peníze zajištěny ze tří seriozních stran, ale nepříznivé informace krajanů celou akci zničily, kteří žalovali i u otce. Bratr dostal od otce 1244 tis. Kč a Ř. očekával aspoň malou část toho, co dostal bratr. Místo toho mu otec za 4 roky, které je zde, poslal jen 8000 Frs. Žádá Hajného, aby se u otce přimluvil, aby poskytl kapitál, např. prostřednictvím banky, jejímž je členem představenstva, která by mu dala hypotéku na panství Tenate. na Raiatea. ve výši 150.000 Frs.
Proč z projektu sešlo ?
První a hlavní příčinou bylo, že Hušek, Očenášek, Raba a Pánek přes výstrahy Ř. odešli do Papenoo sami a nečekali, až jich bude aspoň dvacet. Do té doby jim nabízel práci na Makatea u fosf. spol. Je samozřejmé, že nemohli nic dělat. Později tam odešel Hucl a další - celkem v Papenoo pracovalo 6 osob. Nikdo z nich ale nedal kapitál, vyjma Huška - 1381 Frs., Očenáška - asi 700 Frs, ale něco si vybral zpět a Ř., který dal 970 Frs. v hotovosti a 3588,55 Fr. v zásobách.

Druhým důvodem byl rozvratný vliv Huškův, poté, co mu nabídl Hladík svou akci - o tom je informován p. Krejza, který je dnes u p. Archangelského [?] na Vairau. Projekt byl mrtev dříve, než začal.

Další příčinou nesvornost a hádky mezi Čechy.

Čtvrtou příčinou bylo znemožnění odjezdu krajanů, čekajících doma na souhlas. 20.5.1925 Ř. psal řed. Pilátovi, že přijelo několik Čechů s velkými obtížemi, že je pokud se týká papenooského projektu skeptický a proto doporučuje, aby lidé, kteří přijedou, pracovali za podíl na zisku na najmuté půdě. Od té doby definitivně změnil svůj názor a hleděl nově příchozím zajistit půdu do nájmu jednak na Bora-Bora, jednak v údolí St. Amelie a na Raiatea.

Osídlení na Bora-Bora: Ti co to tam pronajali, sklidil pouze vanilku, která tam už rostla. Vůbec se nesnažili plantáže zušlechtit. Poté z plantáže odešli s výrokem Ono by to bylo dobré, ale až by se to upravilo.

Údolí St. Amelie: Rodina Václavíků a Krupičkova bydlela v Papeete před dvě neděle v biografu Casino a chtěli půdu pouze poblíž Papeete. Podařilo se sehnat 20 ha s domkem při nájmu 400 Frs. měsíčně, což není hodně, uvážíme-li že na obdobné blízké plantáži jeden Číňan vydělává 30.000 Frs. ročně. Václavík s Krupičkou začali těžce pracovat a z ničeho nic utekli. Celé břemeno smlouvy tak spadlo na Ř. - 2400 Frs. Krupička a Václavík začali pracovat jako nádeníci.

Raiatea: Pozemky si prohlédla komise ve složení Matějec, Jeřábek, Řivnáč, Pánek st, Rab (který stejně jako já je zde dlouhý čas). Půda shlédnuta dobrou, právně v pořádku.Osadníci strávili 3 měsíce neplodnou stavbou cesty k domku, který mínili postavit daleko od moře, místo, aby ho postavili na pobřeží. Ř. doporučil koupit drůbež a prasata, ale neposlechli ho. Místo, aby se starali o vanilku, sbírali jen kopru a vše nechali zpustnout. Pak přišel cyklon a ten zničil zbytek. Nájemníci odešli - proč, to se ptá každý. navíc pan Jeřábek dostal stejné místo, kde Václavek a, Krupička atd.

Ř. odmítá najímání lidí na koncesi p. Boyenvala na Nuka Hiva, což mu vyneslo mnoho nepřátel. Informace o tom pozemku nejsou nejlepší. Pokud krajané odejdou z plantáže na Tahiti, mohou sehnat nájemní práci kdekoliv jinde, ale co na Nuka Hiva - tam nic jiného není. Byl to vlastně MŘ, který Hladíkovi vnukl myšlenku na Markýzy svými dopisy domů. Ř. brání tomuto projektu, neboť má strach, že tento projekt zničí celý zárodek české emigrace na Tahiti. Dnes se nedá soudit o úspěchu či neúspěchu této emigrace, neboť nejstarří osadníci jsou tu maximálně rok. Ani jednomu se ale nedaří špatně a jsou zde lidé, kteří se mají lépe než doma. Intelektálům se ale zde nevede - ty varoval vždycky. Budoucnost zde budou mít pouze rolníci. Ne moc obchodníci, protože by měli velkou konkurenci v Číňanech a např. v obchodním domě fy Raoulx a syn. Tam jsou zaměstnáni synové zdejší honorace, kteří umějé plynně francouzsky a anglicky a našinec by tam nesehnal práci.
Budoucnost řemeslníků je zajištěna, mají-li dostatečný kapitál. Jde zejména o dřevozpracující a kovoobráběcí řemesla.
V dalším Ř. doporučuje komodity, s nimiž se dá na Tahiti obchodovat: pivo, levné sklo (cylindry do lamp), jablonecké zboží, nitě, tužky, nábytek z ohýbaného dřeva, boty, hlavně sandály (1 pár stojí 64 Frs.), dřevěné hračky, hřebeny a krajky. Ve vývozu by mohla být doma poptávka po perleti (dříve 9/10 perletě bylo dováženo z Tahiti do Čech., kopra, vanilka, drahé dřevo, ricinové semeno, kapok, ovoce a marmelády a zejména fosfát (vývoz byl 100.000 tun)